Proč se desetikoruně říká pětka

30. března 2006 v 16:44 | Pavel Juřík
V českých zemích se jako první mince objevily keltské zlaté mince zvané duhovky okolo roku 400 před naším letopočtem. A díky obchodu se už před naším letopočtem začaly na našem území objevovat i římské denáry, solidy a řecké statéry.
Někdy o roce 970 začal kníže Boleslav I. Razit první stříbrné denáry a okolo roku 1220 stříbrné brakteáty Přemysl Otakar I.
Nejznámější českou mínci - pražský groš - začal razit v roce 1300 český král Václav II. V Kutné Hoře, kam přenesl tehdejších 17 mincoven, a to za pomoci italských finančníků. Ti se také podíleli na vydání proslulého českého horního práv - Ius regale montanormu, které se na několik dalších statelí stalo vzorem pro podobné právní normy v okolních zemích. Pražský groš se stal na několik století uznávaným mezinárodním platidlem.
Z jedné pražské hřivny o váze 253,14 gramů se razilo 60 grošů, tedy jedna kopa. Za zmínku stojí zlaté florény krále Jana Lucemburského a zlaté dukáty Karla IV, které zvýšovaly prestiž českých panovníků.
Na zlaté mince nebylo dost materiálu
Ve 20. letech 16. století nastává takzvané tolarové období. Trh yžadoval mince vyšší hodnoty, než byly pražské groše, a protože na ražbu zlatých mincí nebyl k dispozici dostatek zlata, začaly se v Jáchymově razit velké stříbrné mince zvané Joachimshaler Guldengroschen, krátce Thales, tolar. Prostřednictvím obchodu se velká část z několika miliónů tolarů dostala i do zahraničí. Jáchymov s čerstvě naleznými stříbrnými doly zastínil i královskou mincovnu v Kutné Hoře, která i nadále razila pražské groše a drobné takzvané bílé a malé peníze.
Za císařovny Marie Terezie byla v českých zemích zavedena konvenční měna. Zlatý dukát se dělil na krejcary. Roku 1747 se 10 stříbrných tolarů rovnalo 20 zlatým dukátům. V roce 1760 byla v důsledku špatného stavu hospodářství po válkách o habsburské dědictví zavedena drobná měděná mínce (grešle, fenik) jako první kreditní platidlo.
První bankovky na obzoru
Pro velké částky byly v roce 1762 zavedeny papírové bankovky - bankocetle. Vydávala je Vídeňská městská banka. Jejich emisní hodnota se v letech 1794 až 1811 v důsledku napoleonských válek zvýšila z 32 miliónů zlatých na 1,06 miliardy zlatých. Toto inflační oběživo se stalo příčinou státního bankrotu v roce 1811 - hodnota měděných mincí i bankocetlí klesla na jednu pětinu.
V roce 1856 byla zavedena rakouská měna s měnovou jednotkou "zlatý", která se dělila na 100 dílů. V roce 1892 došlo k další změně, byla zavedna korunová měna.
Rakouská a korunová měna se vyměňovaly v poměru 1 : 2. Z výměny bankovky v hodnotě 5 zlatých za 10 korun se vyvinul výraz "pětka" pro desetikorunu, který se udržel z části dosud. V únoru 1919 se oddělila měna nového československého státu od inflační, válkou znehodnocené měny okolkováním a vznikla koruna československá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 haefele haefele | Web | 17. června 2015 v 13:23 | Reagovat

gee za jede.... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama