Březen 2006

Proč se desetikoruně říká pětka

30. března 2006 v 16:44 | Pavel Juřík
V českých zemích se jako první mince objevily keltské zlaté mince zvané duhovky okolo roku 400 před naším letopočtem. A díky obchodu se už před naším letopočtem začaly na našem území objevovat i římské denáry, solidy a řecké statéry.
Někdy o roce 970 začal kníže Boleslav I. Razit první stříbrné denáry a okolo roku 1220 stříbrné brakteáty Přemysl Otakar I.
Nejznámější českou mínci - pražský groš - začal razit v roce 1300 český král Václav II. V Kutné Hoře, kam přenesl tehdejších 17 mincoven, a to za pomoci italských finančníků. Ti se také podíleli na vydání proslulého českého horního práv - Ius regale montanormu, které se na několik dalších statelí stalo vzorem pro podobné právní normy v okolních zemích. Pražský groš se stal na několik století uznávaným mezinárodním platidlem.
Z jedné pražské hřivny o váze 253,14 gramů se razilo 60 grošů, tedy jedna kopa. Za zmínku stojí zlaté florény krále Jana Lucemburského a zlaté dukáty Karla IV, které zvýšovaly prestiž českých panovníků.
Na zlaté mince nebylo dost materiálu
Ve 20. letech 16. století nastává takzvané tolarové období. Trh yžadoval mince vyšší hodnoty, než byly pražské groše, a protože na ražbu zlatých mincí nebyl k dispozici dostatek zlata, začaly se v Jáchymově razit velké stříbrné mince zvané Joachimshaler Guldengroschen, krátce Thales, tolar. Prostřednictvím obchodu se velká část z několika miliónů tolarů dostala i do zahraničí. Jáchymov s čerstvě naleznými stříbrnými doly zastínil i královskou mincovnu v Kutné Hoře, která i nadále razila pražské groše a drobné takzvané bílé a malé peníze.
Za císařovny Marie Terezie byla v českých zemích zavedena konvenční měna. Zlatý dukát se dělil na krejcary. Roku 1747 se 10 stříbrných tolarů rovnalo 20 zlatým dukátům. V roce 1760 byla v důsledku špatného stavu hospodářství po válkách o habsburské dědictví zavedena drobná měděná mínce (grešle, fenik) jako první kreditní platidlo.
První bankovky na obzoru
Pro velké částky byly v roce 1762 zavedeny papírové bankovky - bankocetle. Vydávala je Vídeňská městská banka. Jejich emisní hodnota se v letech 1794 až 1811 v důsledku napoleonských válek zvýšila z 32 miliónů zlatých na 1,06 miliardy zlatých. Toto inflační oběživo se stalo příčinou státního bankrotu v roce 1811 - hodnota měděných mincí i bankocetlí klesla na jednu pětinu.
V roce 1856 byla zavedena rakouská měna s měnovou jednotkou "zlatý", která se dělila na 100 dílů. V roce 1892 došlo k další změně, byla zavedna korunová měna.
Rakouská a korunová měna se vyměňovaly v poměru 1 : 2. Z výměny bankovky v hodnotě 5 zlatých za 10 korun se vyvinul výraz "pětka" pro desetikorunu, který se udržel z části dosud. V únoru 1919 se oddělila měna nového československého státu od inflační, válkou znehodnocené měny okolkováním a vznikla koruna československá.

Těhotenství a nástup na mateřskou

28. března 2006 v 16:45 | Judr. Libor Hůla
Jsem těhotná a zajímalo by mě, jak je to vlastně s mateřskou dovolenou. Vím, že když nebudu mít rizikové těhotenství, tak mám nárok odejít až dva měsíce před porodem (nebo dokonce snad je jeden měsíc?) V tom případě dostanu pak po celý půlrok 60 procent mzdy. Je to tak?
Některé ženy v průběhu těhotenství přemýšlejí o tom, co je pro ně výhodnější - zda nastoupit do pracovní neschopnosti z důvodu rizikového těhotenství, nebo zůstat v práci až do nástupu na mateřskou dovolenu. Především je třeba říci, že by se žena měla zásadně řídit svým zdravotním stavem a radou svého ošetřujícího lékaře.
I když bude nucena nastoupit do pracovní neschopnosti v důsledku rizikového těhotenství, nijak výrazně to neovlivní výši peněžité pomoci v mateřství ani později vyplácenou výši rodičovského příplatku. V případě, že žena bude před nastoupením mateřské dovolené v pracovní neschopnosti kvůli rizikovému těhotenství, posune se rozhodné období pro výpočet peněžité pomoci v mateřství na dobu, kdy ještě pracovala - a to nejdéle o 12 měsíců zpět. Peněžitá pomoc v mateřství činí v současné době 69 procent z takto zjištěného průměrného výdělku.
Mateřská dovolená v rozsahu 28 týdnů se poskytuje zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. Žena na ni může nastoupit také dříve než šest týdnů před porodem, nejdříve však od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu. Vyčerpá-li žena méně než šest týdnů z mateřské dovolené před porodem, například proto, že porod nastal dříve, než určil lékař, náleží jí mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí 28 týdnů. Nárok na 37 týdnů dovolené vzniká v případ, že se jedná o vícečetný porod nebo pokud jde o osamělou ženu.
V době mateřské dovolené nesmí žena vykonávat žádnou výdělečnou činnost. Po uplynutí mateřské dovolená a vyčerpání rodičovského dovolené má žena nárok na libovolný přivýdělek a rodičovský příspěvek, jehož výše se stanoví koeficientem 1,54 životního minima.

Kdy vám může dát zaměstnavatel výpověď

26. března 2006 v 15:23 | Zdeňka Beranová
Váš kamarád či kolega dostal výpověď. Tušíte, že něco podobného čeká i vás.. Trápíte se a ptáte - kde nyní seženu něco jiného? A víte, kdy má zaměstnavatel právo vás propustit?
Zákoník práce výslovně stanoví, kdy může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď. Stručně je možné označit tyto důvody: organizační, zdravotní, porušení pracovní kázně či nesplnění kvalifikace.
V písemném ukončení pracovního poměru musí být uveden jeho konkrétní důvod. Pokud se ve výpovědi pouze odkazuje na jednotlivá ustanovení zákoníku práce, je neplatná. Stejně tak nelze měnit u výpovědi výpovědní důvod.
Zajímavé ji i v některých případech další podmínka platnosti výpovědi, takzvané splnění nabídkové povinnosti zaměstnavatel. To v praxi znamená nabídku jednoho jiného vhodného volného místa. Pokud vám zaměstnavatel nic nenabídne, zdůvodní to tím, že nemůže splnit nesplnitelné.
Stejně tak vzbuzuje lehký úsměv další ustanovení zákoníku práce - zaměstnavatel má účinně pomáhat zaměstnanci při získání nového místa, nemluvě o matce samoživitelce či zdravotně postižených. Praxe je taková, že chtít toto po zaměstnavateli je nereální a také málokdo jiný vám se sháněním nového místa může skutečně pomoci.
Důležitá pro zaměstnance jsou ustanovení o zákazu výpovědi. Takzvaná ochrana potřebných (rozhodný je okamžik doručení výpovědi). To se týká zejména neschopných práce, těhotných že, žen na mateřské dovolené a zaměstnanců trvale pečujících o dítě mladší tří let.. A samozřejmě i lidí, kteří jsou uvolněni pro veřejnou funkci. Pokud by jim byla dána výpověď před počátkem ochranné doby (nemoc, těhotenství), tak pracovní poměr skončí až uplynutím zbývající výpovědní doby po uplynutí té ochranné.
A to nejdůležitější na závěr - délka výpovědní doby z důvodů nadbytečnosti je tři měsíce, v ostatních případech dva. Přitom výpovědní lhůta začíná prvním dnem po doručení výpovědi. A jak je to s odstupným z důvodu nadbytečnosti? Ze zákona máte nárok na dvojnásobek průměrného výdělku.

Cesty k chytřejší práci:

24. března 2006 v 16:47 | Mira
Organizovat výrobu, ne pracovní dobu. Odstranit nebo omezit málo hodnotné činnosti a mítinky. Tak bude víc času na inovace a tvůrčí myšlení
Školit pracovníky v dovednostech vhodných pro složitější podnikovou strukturu.
Provádět interní průzkumy za účelem porozumění tomu, jak lidé opravdu tráví čas. A využít tyto informace k odstranění nejhorších nedostatků¨
Zatlačit rozhodování na nižší úrovně hierarchie. Výslovně rozšířit rozsah rozhodnutí, která mohou přijímat manažeři a odborníci na nižších úrovních bez schválení shora.
Využívat novou technologii a podporu spolupráce. Vytvořit program, které usnadní zjišťování toho, na čem pracují kolegové v jiných částech rozsáhlých společností - pomáhat tak objevovat zdroje a vyhýbat se duplicitě. Získávat taktéž poznatky z nově se rozvíjejících organizačních forem, jako jsou blog a software s otevřeným zdrojem
Přesunou důraz v zaměstnání z dozoru na spolupráci. Namísto přijímání dalších manažerů vytvářet nová pracovní místa s cílem usnadňovat fungování interních i externích sítí.

Historie československé koruny

22. března 2006 v 15:14 | Evžen Škňouřil
Ještě dlouho po vzniku samostatného Československa platily na našem území rakouské mince a bankovky Rakousko-uherské banky. Obíhaly však také v sousedních zemích, které vyšla z první světové války mnohem zbídačenější než země Koruny české, takže jejich obyvatelé k nám jezdili utrácet.
Proto ministr financí Alois Rašín připravil měnovou samostatnost, k níž došlo 26.2.1919, kdy byly zcela uzavřeny státní hranice. Na dny 3. - 9.3.1919 pak bylo připraveno okolkování dosavadních bankovek v hodnotách od 10 korun výše, takže se z nich staly první československé státovky. Souvisel s tím i obrovský soupis finančního majetku k 1.3.1919 na němž se podílelo na 15 000 osob státní správy včetně duchovních-
300 korun na jednoho a nic víc
Po právní stránce vznikla československá koruna až 10.4.1919, kdy byl přijat zákon o úpravě a správě platidel. V oběhu pak byla až do 8.2.1993, kdy došlo k měnové rozluce se Slovenskem.
V červnu 1953 zažila koruna měnovou reformu a každý občan Československa začal s hotovostí 300 korun. V době kubánské krize v roce 1962 hrozila další výměna peněz. Byly vytištěny kolky s novým státním znakem a utajenou hodnotou podle počátečního písmena číslovky. K reformě naštěstí nedošlo.
Nejběžnější mince - 1 koruna podle návrhu Otakara Španiela - byla v oběhu od května 1922 do května 1953, tedy celých 31 let, po válce byla ražena v redukované velikosti a později také z hliníku.
Nejdéle obíhající mince u nás, koruna dle návrhu Marie Chytilové-Kučové, byla dána do oběhu po měnové reformě v září 1957 a přestala u nás platit až v roce 1993.
Česká republika sice nějaký čas ponechala v oběhu československé peníze nižších hodnot, ale bankovky v hodnotách 100, 500 a 1000 korun byly okolkovány a okamžitě byla zahájena příprava tisku první české bankovky v hodnotě 200 korun dle návrhu Oldřicha Kulhánka, jež měla být původně první novou československou bankovkou bez socialistických symbolů.
Také československé bankovky provází řada zajímavostí. Například tisícikoruna z 25.5.1934 patřila u nás k nejdokonalejším a na světové výstavě techniky a umění v Paříži v roce 1937 získala čestný diplom
Komunistický režim počátkem 50 let také prosadil, že optimistický návrh Karla Svolinského na státovku 50 korun s Jánošíkem byl z politických důvodů nahrazen ponurým návrhem vínové bankovky s motivem horníka

Nezaměstnáváte-li postižené osoby pak budete platit

20. března 2006 v 16:41 | Ladislav Jouza
Začátkem příštího roku budou zaměstnavatelé při zjišťování, zda splnili v roce 2005 své zákonné povinnosti vůči osobám se Zdravotním postižením, poprvé postupovat podle nového zákona o zaměstnanosti. Co přinesl tento předpis nového?
Firmy s více než pětadvaceti zaměstnanci v pracovním poměru musí zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, a to "ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele". Povinný podíl činí čtyři procenta, přičemž každý zaměstnanec s těžším zdravotním postižením se do něj započítává třikrát.
Výjimku z této povinnosti mají především zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů. Také však ti, kdo zaměstnávají příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky.
Povinnost zaměstnávat občany se zdravotním postižením může podnik splnit také tím, že bude od firem zaměstnávajících více než polovinu pracovník se zdravotním postižením odebírat výrobky nebo jim bude zadávat výrobní programy.
Další možností je odebírat výrobky chráněných dílen provozovaných občanskými sdruženími, některou ze státem registrovaných církví, náboženskou společností, církevní právnickou osobou nebo obecně prospěšnou společností. Je také možné zadávat těmto subjektům výrobní programy.
Pokud firma postižené zaměstnance v povinné míře nezaměstnává ani neodebírá výrobku, musí své povinnosti splnit odvodem do státního rozpočtu. Tato povinnost se nevztahuje na organizační jednotky státu a na zaměstnavatele zřízené státem
Výše odvodu do státního rozpočtu činí ročně za každého občana se zdravotním postižením, o kterého zaměstnavatel nesplnil povinný podíl, dvouapůlnásobek průměrné mzdy.
Příklad: Ve firmě "chybí" dvě osoby se zdravotním postižením. Vyjdeme-li ze skutečnosti, ž průměrná mzdy v národním hospodářství bude za 1. až 3. čtvrtletí předchozího roku asi 18 tisíc korun, činí povinný odvod 45 tisíc korun na jednoho zaměstnance, celkově tedy 90 tisíc korun.
Nejvýhodnější tedy je, aby zaměstnavatel povinnost splnit takzvaným přímým zaměstnáváním těchto osob. Je však třeba zaměstnat je v řádném pracovním poměru, nikoli jen na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce.
Jestliže firma nesplní svou povinnost zaměstnávat občany se zdravotním postižením ve stanoveném procentu nebo odebíráním výrobků, musí provést odvod do státního rozpočtu prostřednictvím příslušného úřadu práce nejpozději do 15. února kalendářního roku následujícího po roce, za který povinnost odvodu vznikla. Za rok 2005 je to tedy nejpozději do 15. února 2006.
Zda podnik pracovníky letos zaměstnává, odebírá výrobky či zadává zakázky nebo bude státu za ně platit, musí oznámit příslušnému úřad práce do 15. února za daný kalendářní rok.

Jak si zvýšit mzdu

18. března 2006 v 15:13 | Mira
Chcete-li požádat o zvýšení platu, je potřeba takový krok nejprve promysle. Odvedená práce, vztahy s nadřízenými, atmosféra ve firmě - to všechno rozhoduje. Přišla společnost o významného klienta? Chystá se zahraniční vlastník vyměnit veden9, Společnost nedosahuje dřívějších výsledků? To je jen krátký výčet situací, které cestu za navýšením mzdy určitě zkomplikují.
"Impulzem pro zvýšení platu by neměla být ani závist nebo porovnávání platu s kolegy. Pracovník by neměl žádat o nárůst ve chvíli, kdy nemá dostatek informací a pádných argumentů, kterými by svoji žádost podpořil", radí Rostya Gordon-Smithová, ředitelka pro lidské zdroje Českého Telecomu.
Připravte si argumenty
Nedostatek financí v rodinném rozpočtu způsobený zadlužením domácnosti nejspíš před šéfem jako důvod neobstojí. Zato konkrétní výsledky, pečlivě odvedená práce, nárůst pravomocí, větší důvěra ze strany vedení nebo třeba získání nových klientů už zní podstatněji lépe.
Petr Šebek z personální agentury Index Nesluš říká: "Pracovník by měl zvážit své silné stránky, svůj přínos firmě a také si uvědomit, zda je ohodnocen srovnatelně v daném oboru.
Hrozbami ničeho nedosáhnete
Vyplatí se nejen připomenout dosavadní )spěchy třeba i plány do budoucna. Nikdy neuškodí,zdůraznit, že práce zaměstnance baví. Zároveň%n je nutné se vyvarovat siláckých gest a stranou nechat neslušné chování spolu s vydíráním. "Například vyjednávat s tím, že pokud se nepodaří dohoda, zaměstnanec odejde, to není zrovna ideální. Taková snaha nikam nepovede "vysvětluje Petr Šebek.
Hlavně správně načasovat
Spolu s přesvědčivými argumenty je stejně důležité i načasování. Začátek a konec týdne, odjezd vedoucího pracovníka na služební cestu, období hromadných dovolených a dokončování významných projektů rozhodně nepatří mezi vhodné chvíle. Přitom je důležité zvolit správnou taktiku a diskuzi přizpůsobit tomu, jak se šéf zrovna chová. Každý zaměstnanec by měl navíc pamatovat na to, žer platové ohodnocení patří mezi citlivé údaje. Důležité je jednat s vedoucím za zavřenými dveřmi a beze svědků.
Co když firma plat nezvýší
Vždy záleží na tom, co si pracovník od nárůstu mzdy sliboval. Zda je změna platu klíčová a rozhoduje o jeho dalším setrvání ve firmě, nebo šlo jen o zkoušku, jestli vedení na navržené podmínky přistoupí.
"V případě neúspěchu rozhodně není namístě arogantní nebo opovržlivá reakce, "říká Rostya Gordon-Smithová. Její slova potvrzuje i Petr Šebek: "když to se zvýšením platu nevyjde, lze celou situaci přejít, pokračovat v dobré práci a za nějakou dobu to zkusit znovu. Pokud je otázka platu pro pracovníka velmi klíčová, může si hledat lépe placené místo. "Nebo se nejprve zamyslet nad důvody, které vedly k zamítnutí žádosti. Současný plat totiž může být maximem, které firma na danou pozici vypisuje. Nebo pracovník neodvádí výsledky, jak si myslí. Zapomínat se nesmí ani na to, že součástí platového ohodnocení bývá i řada benefitů, které mzdové náklady zaměstnavatele výrazně zvyšují. Například mobilní telefon, možnost využívat služební vůz i pro soukromé účely nebo příspěvky na penzijní připojištění jsou často brány jako samozřejmost. Zaměstnavatel ovšem nemusí poskytnout nic z toho.
  • Objektivně zvažte, zda můžete o nárůst mzdy požádat
  • Rozmyslete si, za uplynula dostatečná doba od posledního zvýšení
  • Připravte si dostatek argumentům připomeňte dosavadní úspěchy a odvedenou práci.
  • Zhodnoťte dosavadní působení ve firmě a řekněte vedoucímu o svých budoucích plánech.
  • Nepomlouvejte kolegy a nepřipomínejte jejich špatně odvedenou práci
  • Neuchylujte se ke lžím, neslušnému chování
  • Nepoužívejte osobní a rodinné problémy jako hlavní argument
  • Pro jednání s nadřízenými zvolit vhodný termín
  • Neříkat nikdy o svém záměru kolegům

Je řešením dohoda o práci?

16. března 2006 v 15:11 | Mira
Jsme tři důchodci a všichni vlastníme živnostenské listy. Provádíme opravy plotů, chat, dlažeb a podobných drobností, které stavební firmy často neudělají. Plátcem DPH je jen jeden z nás, který zároveň vystaví fakturu. Mohou zbývající dva pro něj pracovat na smlouvu o dílo?
Jestliže je firma psaná na jednoho z důchodců, který vlastní živnostenský list a je plátcem DPH, pak by podle současné právní úpravy museli druzí dva důchodci pracovat jako zaměstnanci v pracovním poměru u toho, na něhož je firma napsaná. Nebo by u něho mohli pracovat na dohodu o provedení práce až do 100 hodin v kalendářním roce. Dohoda může být uzavřena ústně i písemně. Pak je v ní obvykle vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna a předpokládaný rozsah práce /počet hodin/. Zaměstnavatel /jeden z vás/ neodvádí sociální a zdravotní pojištění, provádí jen zdanění odměny.
Další možností je dohoda o pracovní činnosti - avšak v takovém případě by nesměl rozsah jejich pracovní činnosti přesáhnout v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby, tj. prakticky 20 hodin týdně po dobu trvání uzavřené dohody nebo za kalendářní rok. Z této dohody nevyplývá nárok na dovolenou, náhradu cestovních výdajů. Tyto podmínky lze v dohodě ale upravit. Daň strhává pracovníkovi ze mzdy zaměstnavatel, odvádí sociální a zdravotní pojištění. Zrušit ji lze dohodou nebo jednostranně - výpovědí s 15ti denní výpovědní lhůtou.
Podle platných předpisů, tj. zejména podle § 13 Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., je právnická nebo fyzická osoba povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci. Ty k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle Zákoníku práce. Proto nelze v tomto případě s dalšími osobami provádějícími práce stejného druhu uzavírat smlouvu o dílo podle obchodního nebo občanského zákoníku.
V takovém případě by šlo o tzv. švarcsystém, který je v současné době zakázán.

Mzdy, základ daně a míra zdanění

16. března 2006 v 13:37 | Mira
Kolik peněz Vám zbude když Vás firma ocení na 100 000 Kč ???
100 000 Kč = VÁŠ SKUTEČNÝ PŘÍJEM (na kolik si Vás firma cení)
- 19 270 Kč = soc.pojištěni "zaměstnavatele" 26% hrubé mzdy
- 6 630 Kč = zdrav.pojištěni "zaměstnavatele" 9% hrubé mzdy
- 103 Kč = povinné úrazové pojištěni 0.14% hrubé mzdy
----------------
73 997 Kč = HRUBÁ MZDA (údaj na výplatní pásce)
- 5 920 Kč = soc.pojištěni "zaměstnance" 8% z hrubé mzdy
- 3 320 Kč = zdrav.pojištěni "zaměstnance" 4.5% z hrubé mzdy
----------------
64 747 Kč = ZÁKLAD DANĚ
- 20 719 Kč = Dan z příjmu max. 32%
---------------
44 028 Kč = ČISTÁ MZDA (vyplaceno) sazba přímých daní 56%
- 10 939 Kč = DPH 5% nebo 22% a spotřební daně, průměr 22%
---------------
36 089 Kč = zůstatek - celková daňová kvóta zdanění práce 64%
Za 100 000 Kč které za Vaši mzdu vydá Váš zaměstnavatel si můžete koupit zboží v celkové hodnotě 36 089 Kč. V případě nižších příjmů a zdanění nejnižší sazbou daně z příjmu 15% je konečný zůstatek 45 111 Kč, tj. celková daňová kvóta 55%.
Progrese tedy skutečně není velká - 9% - pouze s tou drobností že absolutní zatížení všech příjmů, vysokých i minimálních, je drtivé. Do práce chodíte proto, abyste si mohli za vydělané peníze něco koupit. Když si tedy za zbylých 36089,- Kč "něco" koupíte (kromě potravin je dnes skoro všechno v sazbě 19% a díky proevropské politice ČSSD tam bude patřit i bydlení), prodávající odvede státu daň z přidané hodnoty o kterou jsou prodávané zboží nebo služby pochopitelně dražší. Ve skutečnosti tedy zůstane jenom 30 326,- Kč. Takže z každých Vámi vydělaných sto tisíc skoro sedmdesát tisíc dostane stát, protože pracujete, abyste si mohli něco koupit.
Není to žádný trik ani manipulace, je to prostý souhrn faktů, který stát zahaluje houštím tísíců stránek zákonů, vyhlášek a pokynů. Kromě těchto daní stát vybírá ještě mnoho dalších daní od lidí, podniků a podnikatelů - daně z nemovitosti, daně z prodeje nemovitostí, darovací daně, daně dědické, daně z příjmů, daně silniční, atd., atd. Za vlády ČSSD celková daňová zátěž stále roste. Otázkou zůstává, kde ty obrovské sumy peněz, které stát vybírá jsou, když ani tyto peníze státu nestačí a tak každoročně naše dluhy značně rostou už od té doby, kdy se ČSSD ujala moci.
Kde ty peníze jsou, když zdravotnictví je v krizi, školství zanedbané, po silnicích se skoro nedá jezdit, atd. atd. ? Platíme tolik za své sociální jistoty nebo spíš za "jistoty" státních úředníků a za jistoty těch, kterým se nechce pracovat?
Jestliže podstatně vzrostl počet úředníků, jestliže nezaměstnanost za vlády ČSSD stoupla na dvojnásobek, pak pochopitelně jsou také vyšší výdaje. Větší Zdanění práce samozřejmě prodražuje pracovní sílu a vedle zdražování výrobků a služeb vede také k propouštění, protože firmy a podnikatelé buď krachují nebo nejsou schopní uživit tolik zaměstnanců, kolik by potřebovali. Mnohem víc peněz se však propadne a zašantročí v neprůhledných, pochybných a často předražených státních zakázkách a v korupci spojené s jejich realizací. Ačkoliv ČSSD vstoupila do vlády s populistickými hesly typu "akce čisté ruce",
velmi brzy se ukázalo, že to byl velký podvod na voliče, neboť právě za vlády ČSSD se korupce nejvíce rozmohla.
Proč je to lidem jedno? Proč se neptají, jak je možné, že v Chorvatsku postaví 100 km dálnice za jediný rok a za poloviční cenu než u nás, proč se neptají, kam se ztrácí stovky miliard ze státního rozpočtu, proč se neptají, kdo jednou bude platit ty ohromné dluhy a úroky z těchto dluhů tak špatně hospodařícího státu, jak dlouho nám porostou daně?

Dohoda o pracovní činnosti

13. března 2006 v 15:10 | Mira
Pan Tomáš podniká a třikrát týdně rozváží pro svou kamarádku Lenku, majitelku lékárny, léky jejím zákazníkům až do domu. Touto prací stráví 6 až 8 hodin týdně. Proto se dohodli, že bude pracovat na dohodu o pracovní činnosti, kterou může zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít jen tehdy, pokud předpokládaný rozsah práce nepřevyšuje 20 hodin týdně, tedy víc, než je poloviční úvazek. Není však vyloučeno aby v jednom týdnu zaměstnanec pracoval 30 hodin a v následujícím jen 5 hodin. Podstatné je, aby během celé doby, na niž byla dohoda uzavřena, nepřekročil průměr hodin maximální rozsah. Pokud byla dohoda uzavřena na 5 týdnů, nesmí být odpracováno více než 100 hodin. Pokud byla dohoda uzavřena na dobu neurčitou, nesmí být během roku překročen maximální přípustný rozsah 20 hodin týdně. Dohoda o pracovní činnosti se zpravidla uzavírá na práce které mají opakující se charakter, nemají "hmatatelný" výsledek /např. výroba či oprava nějaké věci/ a které jsou pro zaměstnavatele jen malým nebo příležitostným dílem jejich činnosti.
Dohoda o pracovní činnosti musí být vždy uzavřena písemně jinak je neplatná. V písemném vyhotovení musí být uveden druh práce, tedy jaká práce bude předmětem činnosti zaměstnance, rozsah práce - musí být tedy stanoveno, jaký je předpokládaný rozsah práce a odměna za vykonanou práci. Zákoník práce nestanoví žádná omezení pro výši odměny za práci na základě dohody o pracovní činnosti. Měla by být uvedena buď konkrétní výše odměny nebo způsob určení výše odměny, přičemž odměna je splatná v běžných výplatních termínech zaměstnavatele. V dohodě musí být stanovena i doba na kterou se dohoda uzavírá a rovněž místo kde bude zaměstnanec práci vykonávat, přičemž lze dohodnout i práci mimo pracoviště zaměstnavatele. V dohodě mohou být sjednány i další důležité okolnosti. Třeba způsob zrušení dohody o pracovní činnosti nebo to že zaměstnanec bude k práci používat své vlastní prostředky a jaká mu za to bude poskytnuta finanční náhrada.
Dohodu o pracovní činnosti lze vypovědět i bez uvedení důvodu s 15ti denní výpovědní dobou. Výpovědní doba začíná dnem ve kterém byla písemná výpověď druhé smluvní straně doručena. Dohodu lze zrušit i dohodou smluvních stran a je-li tak dohodnuto přímo v dohodě o pracovní činnosti i okamžitým zrušením.